Pokud chceš přijít na něco nového, přečti si něco strašně starého, řekl mi akademik v Litomyšli, kde jsem se synem právě dopřednášel šest hodin matiky a ekonomie pro děti. Ten chlap zcela vystihl moji metodu. Až mě zamrzelo, že mě ta krásná věta nenapadla samotného. Jenže znáte to, být originální často znamená jen to, že člověk zapomněl, kde to četl.
A právě proto se tato věta hezky snoubí s tou první, citovanou. Byť to na první pohled zní paradoxně.
Každopádně se mi splnil sen. Veliký sen. Vždy mě lákalo vzít si nějaký starý text a pořádně se do něj ponořit, ideálně veřejně, hlídán a sledován a inspirován dalšími bystrými lidmi. Nikam nespěchat, vše vyslechnout, jít tak hloubky, že je jedno, že mezi autorem a čtenářem uplynulo nejen několik desetiletí či století, ale několik tisíciletí. A na tyto mentální meditace, kdy zapomenu na řízky a párky a problémy tohoto staletí, ba tisíciletí, mi nejvhodnější přijde Bible. A pak se nestíhám divit, kolik spojitostí s ekonomií tam nalézám. A proč Bible, a ne Shakespeare?
Protože Shakespeare prostě není tak dobrej. A vlastně mu často nerozumím a nezajímá mě proč. Bible je zkrátka mnohem silnější kniha, byť Shakespeare též není k zahození. Kdyby Shakespeara nebylo, byla by to veliká škoda, ale svět by asi šel dál. To se v žádném případě nedá říct o Bibli. Bible radikálně změnila svět.
Kniha knih. Kniha našich praotců. Kniha, která tvrdí nebanální, až šílené věci, a přesto se furt dá číst (na rozdíl třeba od vědeckých pojednání padesát let starých). A upřímně řečeno, ke mně mluví hlubším, srozumitelnějším a praktičtějším jazykem než dnešní noviny, které jsou plné těch nejpraktičtějších aktualit, a přesto zítra budou staré. A mluví dokonce srozumitelněji a moderněji než šestkrát modernější Shakespeare.
Je to také jediná kniha, která chce čtenáře přesvědčit, že je o něm (kromě krásného, nekonečného příběhu). Umět ji číst, čte se jako detektivka. Tato kniha přežila desítky vzestupů a pádů měst, stovky impérií, mnohá se ji snažila zničit, vyvrátit či zakázat. Slovo je vskutku mocnější než meč. Jsme lidé „Knihy“, byť ji mnozí nečetli.
Bez té knihy – právě proto, že je kontroverzní a v mnoha věcech nejednoznačná – bychom vypadali dnes úplně jinak. A kdoví, možná bychom tu nebyli. Nebo nebyli na vrcholu ostatních civilizací.
Když se Max Weber vědecky zamýšlel (vědecky pro mě znamená pořádně) nad tím, co zapříčinilo evropský ekonomický zázrak na konci osmnáctého století, Shakespeare ho ani nenapadl. Byla to protestantská interpretace Bible, které dává kredit za vzedmutí toho neskutečného bohatství. Sombart zase tvrdil, že za to neskutečné bohatství, co se nám přihodilo, může Starý zákon. No a do třetice, známý americký ekonom Michael Novak viní ze zrodu demokratického kapitalismu, toho zázraku bohatství, kterému se poklonil i Marx, zase jinou interpretaci – hádejte čeho: Bible.
Ostatně mám za to, že Bibli čeká renesance, přestože do kostela chodí čím dál tím méně lidí. Proč by taky, kázání tam bývají často úplně mimo či nudná. Což je s podivem, protože Bible je sama o sobě tak zajímavá, drzá a provokativní a rozvratná, že je to i na můj bohémský vkus až moc. Nemluvím o renesanci kostela (jakkoli bych si to moc přál), mluvím o renesanci Bible. O renesanci osobního, intimního času s Biblí, do které vám plytkostmi nikdo ze současného století neskáče.
Renesanci Bible tuším podle toho, jak se lidem rozsvítí oči, když o ní mluvím. A že ji návštěvníci mé ekonomické akademie v Malostranské besedě pravidelně označují za nejlepší večer z dvanácti, kde přeprala i tak sexy téma jako Budoucnost lidské práce, Ekonomii velkého třesku či Dobrodružství dějin ekonomického myšlení. A to dokonce tak moc, že si vyžádali speciální semestr jen na téma Bible. Dvanáct večerů od Genesis po Apokalypsu.
Splnil se mi sen, že se já jako ekonom mohu se sedmdesáti lidmi každý středeční večer celý podzim po čas plískanic zachumlat do Bible. Do ekonomie spásy či spásy ekonomií, tak jak to subverzivně a originálně viděl Adam Smith. A o tom příště.
Psáno pro Hospodářské noviny 6. 9. 2024.
댓글