Současný svět se tisíciletími bojů vyvinul v systém, který v sobě obsahuje pouze několik sfér vlivu. Vlastně dvě. Máme zde civilizaci západní, která též nese jméno svobodný svět. Pak je zde totalitní blok, kterému můžeme snad obecně říkat Východ.
Východ bychom mohli dále dělit na: totalitní komunistický svět, kam patří Čína, Kuba, Vietnam a další země. Pak zde máme Rusko a jeho satelity, které si asi zaslouží vlastní kategorii. No a pak je tu víceméně totalitní svět islámu, který zahrnuje mnohé arabské, asijské a africké země.
Západní blok je Severní Amerika, drtivá většina Evropy (kromě třeba Běloruska), Kanada, Austrálie, Japonsko atd. Ten západní blok by mohl dnes nést i přídomek obecně bohatý a ten východní ve velké části obecně chudý.
Jistě, je to hrubé dělení a existují země, které se těmto kategoriím vymykají. Máme zde muslimskou, a přesto demokratickou Malajsii. Máme zde totalitní Singapur, který se těší nesmírné ekonomické prosperitě a popularitě, byť nemá žádné nerostné suroviny. Mnoho arabských zemí je extrémně bohatých. Těžko však najdete nějakou zemi s pevnou demokratickou kulturou, jejíž obyvatelé žijí v chudobě.
Podstatné je nicméně to, že svět lze zhruba rozdělit na dva velké civilizační bloky, které si navzájem konkurují: svobodný svět a totalitní svět.
Ve svobodném světě platí institucionální respekt k opozici, kritice a konkurenci. Tato zóna má nezávislé soudy a nezávislou měnu, svobodu slova, svobodu podnikání, přístupné financování pro každého s nápadem (skrze bankovnictví), na vládě nezávislá média a řekněme pokleslou a drzou kulturní frontu.
Totalitní země jsou ovládány diktátory a opozice, kritika ani konkurence nebývají často ani vítány, ani trpěny, natož velebeny do nebes. Mívají vládou ovlivnitelnou měnu, pečlivě trestanou prostořekost, podnikání bývá klanové a banky politicky závislé. Nezávislá ani kritická média v těchto zemích moc neexistují. Zato nemají problémy s pokleslou a drzou kulturní frontou. Jak by také mohly? Jejich mládež je jako ze škatulky, přesně tak, jak si přáli a budou přát jejich rodiče a jejich totalitní vůdce. Dokud se nevzbouří. Ve velkém.
A tyto dva systémy proti sobě bojují, vzájemně si konkurují a přejí si navzájem ekonomicko-politicko-náboženský zánik.
Samuel Huntington kdysi dávno napsal knihu, kde podobným způsobem vykresluje „střet civilizací“. S odstupem několika desetiletí se však nyní tento název nejeví jako přesný. Na Ukrajině spolu přece nebojují dvě odlišné civilizace, ale dva odlišné systémy. Přesnější by tedy byl „střet systémů“.
Systém svobodného demokratického kapitalismu (pardon, nemám pro to jiná slova) versus systém nesvobodné nedemokratické totality. Tu s „osvícenějším diktátorem“, tu s diktátorem osvíceným méně, nebo vůbec. Diktátoři se mají tendenci spíše odsvítit (Orbán, Putin) než osvítit a stát se z diktátora demokratem. To se v dějinách moc neděje.
Jenže, jak moc osvícený může být diktátor, který nestrpí seriózní kritiku ani opozici? Systém, který nepřipouští sžírající, nebezpečnou kritiku (nebo ji připouští podle nálady), přece nemůže nikdy být systémem moudrým. Systém, který nepřipouští kritiku, trestá kritiku. A systém, který trestá své nejodvážnější a politicky nejbystřejší jedince, může být udržován jen extrémním násilím na sobě samotném. A to je i čistě ekonomicky extrémně drahé.
A to je snad největší naděje, že náš systém nejen přežije, ale jednou i uvidí, jak se zbytek světa sám osvobodí od totality a chudoby. K tomu dojde nikoli nějakou naší válečnou výpravou do Moskvy či Teheránu, ale až se k tomu zbytek světa sám rozhodne. Jinak to ani nejde. Svou vlastní diktaturu si musí zahodit sami, to za ně nikdo neudělá.
Jak Čína, tak Rusko jsou dnes jakž takž bohaté, kvůli tomu, že zahodily ekonomickou diktaturu (komunismus) a přešly na svobodnější trhy. Ve světě politiky je tento upgrade ještě čeká. Východní svět nám nemá moc co nabídnout. Kromě zkrocené, nepokleslé a nedekadentní kulturní fronty.
Není třeba se bát o osud našeho (multicivilizačního) systému, i když občas vypadá, že se zevnitř rozkládá. Nerozkládá, žije.
Psáno pro Hospodářské noviny 23. 8. 2024.
Comments